Vickreyova aukce

Historický obrázek (1808) aukční místnosti světového aukčního domu Christie's.

Vickreyova aukce je typ aukce, která je prováděna obálkovou metodou, kde zájemci nabízejí své ceny, aniž by znali ceny ostatních zájemců (tedy jednokolová aukce s utajenými nabídkami). Autorem této aukční metody je kanadský nositel Nobelovy ceny William Vickrey.

Aukci vyhrává ten, který nabídne nejvyšší nabídku. Za předmět ale nezaplatí svou nabízenou cenu, nýbrž zaplatí cenu, kterou nabídl účastník s druhou nejvyšší nabídkou. Výhodou této aukce je, že její dominantní strategií je nabídnout skutečnou vnitřní hodnotu příslušné věci, tj. opravdové subjektivní ohodnocení draženého předmětu a „netaktizovat“. Odstraňuje tedy tzv. prokletí vítěze a je mechanismem optimální alokace zdrojů za jejich vnitřní hodnotu. Vzhledem k tomu, že dražitel nemůže ovlivnit cenu, kterou zaplatí, nemá smysl, aby ji svou nabídkou zkresloval. Pokud dražebník nabídne cenu, která je vyšší než jeho subjektivní valuace, zvyšuje šanci na svou výhru, ale riskuje, že ve skutečnosti zaplatí víc, než jaká je skutečná hodnota draženého předmětu, čili prodělá. Pokud nabídne méně, snižuje svou šanci na výhru, ale pokud by vyhrál, stejně jeho nabídka neovlivní cenu, kterou zaplatí.

Vickreyova aukce se v praxi využívá pouze zřídka, nejčastěji se objevuje v ekonomické literatuře. Jedním z trhů kde se tato aukce používá, je dražba známek. Využívá se také při směrování paketů v datových sítích. Asi nejznámějším využitím Vickreyovy aukce je oceňování pozice umístění reklamy v systému Google AdWords[1], nebo u společnosti Yahoo. Podobný aukční systém je využíván společností eBay, nebo Newyorskou právnickou školou, která využívá model opakované Vickreyovy aukce pro průběh registrace kurzů.[2] V praxi má tato aukce velký význam v rámci teorie her.

Původní záměr Vickreyovy aukce je využití pro aukce, kde se draží jednotlivé nedělitelné kusy. Tento druh aukce bývá někdy pojmenován jako aukce druhé nejlepší nabídky a je tedy možné tyto názvy kdykoliv zaměnit. Pokud se jedná o více jednotek identického zboží, nebo zboží dělitelného, které se prodává v jedné aukci, pak je nejčastějším postupem vzít všechny vítězné uchazeče s nejvyšší nabídkou, kteří zaplatí druhou nejvyšší nabízenou cenu a každý tak získá jednu jednotku za stejnou cenu. Tato aukce je také známá jako aukce s jednotnou cenou. Aukce s jednotnou cenou ale nemá za následek nabídnutí skutečné vnitřní hodnoty, jako je to u aukce s jedním kusem.

Dalším druhem Vickreyovy aukce, který podněcuje účastníky k více pravdivým nabídkám, je Vickrey-Clarke-Groves (VCG) mechanismus. Myšlenka toho mechanismu je, že položkám jsou přiřazeny maximální součty vnitřní hodnoty jednotlivých hráčů. VCG je špatnou volbou pokud je účelem dražby maximalizace zisku prodejce, nikoliv jen alokace zdrojů mezi kupujícími.[3]

  1. Benjamin Edelman, Michael Ostrovsky, and Michael Schwarz: "Internet Advertising and the Generalized Second-Price Auction: Selling Billions of Dollars Worth of Keywords". American Economic Review 97(1), 2007 pp 242–259.
  2. Memorandum from the Office of the Vice Dean of NYU School of Law. http://www.law.nyu.edu/ecm_dlv/groups/public/@nyu_law_website__academics/documents/web_copytext/ecm_pro_061262.pdf Archivováno 21. 10. 2012 na Wayback Machine.
  3. Poole, David a Mackworth, Alan. 2010. Mechanism Design. Artificial intelligence. [Online] 2010. http://people.cs.ubc.ca/~poole/aibook/html/ArtInt_247.html.

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search